Problémy se šéfem

Vážení pracovníci poradny,
předem děkuji za Váš čas, který budete věnovat seznámení se s naším problémem, který se pokusím popsat v následujících řádcích. Po dohodě píši i jménem některých svých spolupracovníků. Budeme Vám velmi vděčni,naznačíte-li nám, jak hledat cestu k alespoň částečnému řešení potíží ve vztazích na našem pracovišti.
Abych byla konkrétní: Jsme velká firma s pobočkami v řadě měst po celé republice. Na naší pobočce pracuje cca 15-20 lidí, počet a složení se průběžně mění, noví přicházejí, opotřebovaní odcházejí, jádro cca 8 lidí zůstává. Naším společným "trápením" se stal náš šéf. Celkem nenápadný padesátiletý asi nepříliš atraktivní chlápek, v určitých směrech velice inteligentní, bystrý, sečtělý a s velkým přehledem nejen v oboru, ve kterém pracuje. Jeho sociální inteligence je však prazvláštní-chová se neskrývaně sobecky,sebestředně, neumí či nedokáže popsat svoje pocity, vysmívá se pocitům druhých, nezná vinu, ač je výborným pozorovatelem - vidí, ale asi nic necí. Jediné, co ho zaručeně a vždy zajímá, jsou peníze (a maso). Hodně peněz. Pokud má jistotu, že jich hodně je, jen září. Pokud se však nedaří a přítok vyschne, je to s ním potom k nevydržení.Vyjíždí na kdekoho kvůli každé prkotině. Stává se, že nám v takovém období ani neodpovídá na pozdrav, při společné cestě dokáže i padesát kilometrů mlčet nebo odpovídá jedním slovem, sebemenší prohřešek proti jeho někdy až úsměvným autoritativním nařízením vede k neadekvátním výbuchům hněvu. Nadřízeným přitom leze v každé době ubohým a podbízivým způsobem do ... řiti.
Hledali jsme nějaké indicie, které by nám pomohly jeho chování vysvětlit, pochopit, postupně najít východisko. Je dvakrát rozvedený, z každého manželství má po jedné, dnes již dospělé dceři. Občas se s nimi stýká,ale nic konkrétního o nich nikdy nevypravoval, ani je vlastně nejmenuje jmény, jen slovem dcerky. Žije dlouhodobě sám, jen se psem, kterého se ujal,výborně vaří a asi dobře zvládá i "ženské" práce. Pochází z úspěšné právnické rodiny, má o deset let staršího bratra, který ho prý v dětství neustále peskoval a "vychovával". Sám měl coby dislektik poměrně velké problémy ve škole, kantoři mu navíc nebyli ochotni odpovídat na jeho šroubované otázky, a tak postupně školu bojkotoval, chodil za, na vysvědčení měl čtyřky odshora dolů. Vyučil se, snad i odmaturoval. Dnes umí několik jazyků, veškeré poznatky zpracovává rychle a s přehledem a tomu, co o své školní neúspěšné kariéře nevímproč vůbec vypráví, se mi ani nechce věřit. Většinu toho, co mi o sobě řekl, vím již z dřívějších dob, poslední rok s námi příliš nemluví, nedělí se o víkendové zážitky ( o kus buchty, jak je jinak v práci zvykem, už vůbec ne). Když už se dá do řeči, poučuje a mentoruje, což nelibě nese hlavně naše "mládež". Před odjezdem na firemní dovolenou (kterou dostal i díky naší "píli") se s námi ani nerozloučil, ani nepověřil žádného svého zástupce. Po návratu se nepřivítal, nevyprávěl zážitky, z exotické země nepřivezl nikomu sdebemenší maličkost. 
Co se týče pracovních dotazů a řešení různých svízelných situací, do kterých se dostáváme, je to většinou v pohodě, aspoň za sebe mohu říci, že vždy a v kteroukoli denní i noční dobu odpoví (jízlivě jen občas), to klobouk dolů.
V práci se necítíme dobře a myslíme si, že když už zde trávíme většinu dne, týdne a roku, mělo by zde panovat příznivější klima. Jsme však bezradní, jakým způsobem problém začít řešit, zvláště v situaci, kdy atmosféra takto houstne. Poradíte?
Děkujeme předem za inspiraci a Vaše podněty. Přejeme hodně úspěchů a uspokojení ve Vaší záslužně práci.
S pozdravem
X.

***

Dobrý den,
děkujeme za Váš online dotaz. Odpověď na Váš dotaz není úplně snadná, protože zde neexistuje žádné zázračné ani jednoduché řešení vašich potíží. Příjemná pracovní atmosféra je velmi důležitá, a chápu, jak protivný šéf může kazit dobrou nálkadu Vás i Vašich kolegů. 
Každý z nás jsme jiný, máme svůj vlastní pohled na svět, odlišné chování, postoj k sobě i k druhým. To vše je dáno naší výchovou, vrozenými osobnostními vcharakteristikami i zkušenostmi, které jsme v životě nasbírali.  Proto není snadné někoho duhého změnit. Téměř nemožné je to, pokud ten dotyčný je přesvědčen, že žádný problém nemá a měnit se nechce.

Ideální by bylo promluvit nějak opatrně a otevřeně se šéfem a sdělit mu, co vás všechny, jeho podřízené trápí. Chápu ale , že to nejspíš není úkol snadný, dokonce možná spíše neproveditelný. 
Je u Vás ve firmě někdo, kdo je Vašemu šéfovi bližší? Někdo, kdo by Vás mohl vyslechnout a kdo by si troufnul o tom se šéfem mluvit? Někdo, koho by šéf vyslechl, na koho alespoň trochu dá. 
Zkuste popřemýšlet, zda byste nějakou takovou spřízněnou duši neobjevili, ať už na své nebo na jiné pobočce.

Další možností je zkusit šéfovi navrhnout nějakou teambuldingovou akci. Zdůvodnit ji můžete právě zlepšením pracovní atmosféry, která má prokazatelný vliv na výkonnost pracovníků, jejich motivaci, loajalitu k firmě, ..apod. (jistě vymyslíte i další dobré argumenty). Tuto akci by bylo vhodné podniknout pod vedením nějakých odborníků, kteří se přímo věnují problematice pracovních vztahů. 

Můžete se též pokusit ovlivňovat šéfa svým vlastním příkladem. Dělat vše to, co byste potřebovali a očekávali od něj. Tím, že to vy všichni ostatní budete dělat, přispíváte k dobré náladě a pohodě ve Vašem kolektivu a jdete i šéfovi příkladem. Možná ho vřelý přístup a dobrá nálada vás všech může též pozitivně ovlivnit. Je ale potřeba obrnit se velkou trpělivostí, změny nebudou velké a nebudou ihned. Je ale mnohem těžší být nepříjemný na někoho, kdo je na mě velmi milý a usmívá se na mě.

Držím Vám palce, ať se můžete brzy v práci cítit lépe.

Mgr. Martina Frintová