Přehnaná péče mé tchýně
Přeji Vám krásný den,
rozhodla jsem se na Vás obrátit se svým problémem s nadějí, že mi nějakou radou pomůžete, jak se nad určitými věcmi povznést nebo jak je vyřešit....
V podstatě si žiju spokojeným životem, je mi 25 let, mám manžela, který mě miluje a ročního syna. Ale přesto me jedna věc trápí, někdy více, někdy méně. Jedná se o manželovi rodiče. Jeho mamka je velice mateřský typ (nikoho podobného jsem dosud nepoznala, pro děti by se rozkrájela) a nejspokojenější by byla, kdybychom žili všichni na jedné hromadě a ona se o nás mohla starat. Já jsem ale individualista, jsem člověk introvertní a mám ráda své soukromí, takže tady ta přehnaná péče mi byla spíše na obtíž. Jde o to, že už od těhotenství jsem měla pocit, že mám syna porodit jí, o těhotenství a každém vývojovém týdnu toho věděla snad více, než já, tu mi řekla, že četla v té poradně tamto, tu ono. Pořídili si kočár, postýlku... Když se malý narodil, potvrdila se má obava, že k nám tchýně bude jezdit každý den... I když mě manžel v těhotenství podporoval a tvrdil, že taky nechce, aby sem mamka každý den jezdila, tak po porodu obrátil a nechápal, proč se mi to nelíbí. Situaci jsem vyřešila sama po třech měsících, kdy jsem tchýni napsala sms (z očí do očí jsem nedokázala), jestli by nemohla jezdit alespoň obden, souhlasila. Nyní sem jezdí ve středu a o víkendu my tam, přesto se mi jednou svěřila, že je jí to málo a že je asi nemám ráda, když tam občas přijel manžel s malým beze mě. Vyloženě mi napsala, že kvůli tomu brečívá! Tohle se už ale snažím neřešit, nebudu se chovat jen podle přání ostatních a potlačovat tak své já. Také byl problémem její nákupy, které k nám při každé návštěvě vozila po igelitkách, mívala jsem pocit,jako bych snad ani neuměla nakoupit, ale tohle jsem už vyřešila i když to nějakou dobu trvalo, než to pochopila, že nám opravdu nemusí vozit mýdla, šampony, potraviny a jiné věci... Největším problémem je spíše to, že opravdu žárlím, protože v přítomnosti tchýně jako bych pro malýho neexistovala . když ho chci pochovat, hned se natahuje po ní a brečí, že chce jít za ní, vrhá se jí do náručí a mě ignoruje... Uvědomuji si, že dítě nevlastním, přesto mě to opravdu bolí, někdy se nad to povznesu a neřeším to, ale někdy to na mě padne a jsem jak paralizovaná. Promítá se to do vztahu s manželem tak, že vyhledávám zbytečné hádky, abych si ulevila... Také si v přítomnosti s ní a malým připadám jako navíc, dříve jsem měla i pocit, že nemám na syna skoro ani právo, když tu byla ona. Každá matka chce být pro své děti ta nejlepší, mě tohle zraňuje.....někdy mě napadají ošklivé myšlenky, za které se stydím a hned je zaháním, protože tchýně je hodná, ale....... hodně se zajímám o osobní rozvoj, neřešit věci, které nemůžu ovlivnit, žít přítomným okamžikem, myslet jen na pozitivní věci, protože věřím, že naše myšlenky utváří naši budoucnost. Někdy to jde jako po másle, ale nyní jsem opět na dně a zaobírám se vším... je toho hodně, co mám na srdci, ale asi by to vyšlo na celou knihu, takže těmito slovy ukončuji své řádky a zároveň děkuji za Vaši pozornost a případnou radu.
***
Dobrý den,
předem mé odpovědi vám chci sdělit, že vás chápu. S hodným rodičem, prarodičem či tchýní se bojuje snad ještě hůře než s tím zlým. Chápu, že je to pro vás těžké. Nechcete své tchýni ani manželovi ublížit, přitom cítíte, že vám bere životní prostor a tak trochu i vašeho syna.
Cítíte to správně. Příliš pečující rodič, tchýně apod. mohou být skutečně velmi obtížní. Popisujete poměrně trefně, že se vedle ní cítíte navíc. To nesmíte dopustit. Dítě je jen vaše a tchýně má v této situaci jasně podřadnou roli. Ten, kdo vám v tom může hodně pomoct, je váš manžel. Zejména ten by se měl ohradit vůči své matce, která silně zasahuje do jeho vlastní rodiny.
Vy a váš manžel musíte být a jste pro své dítě nejdůležitější. Stanovte si jasné hranice. Je nutné opravdu každý víkend trávit u tchýně? Stojí váš manžel na vaší straně nebo se ještě neodpoutal od své matky? Přiveze vám jídlo, nepřijímejte ho. Slušně ho odmítněte, Potřebujete s něčím pomoci? Raději ze začátku požádejte kamarádku. Nezadávejte jakoukoli příčinu, aby si vaše tchýně myslela, že se bez ní neobejdete. Vy si musíte určovat, kdy pojedete za tchýní. Co kdybyste se manželem jeli o víkendu i se synem někam na výlet a ne opět ke tchýni.
Nenechte si vaší tchýni přerůst přes hlavu. Chraňte sebe i svou rodinu před kýmkoli, kdo vás ohrožuje a to i před "hodnou" tchýní.
Přeji mnoho štěstí
Mgr.Tereza Zahrádková