Partnerský vztah
Dobrý den,
mám takový problém, se kterým si nevím moc rady a ráda bych Vás poprosila o Váš nestranný názor. Žiju s přítelem už dva roky, oba jsme rozvedení, on mám 9ti letou dceru, která k nám jezdí na víkendy a já jsem byla s exmanželem čekatelkou na adopci. Když jsem přítele poznala, tak věděl, že děti mít nemůžu a těšil se, že se k adopci připojí a budeme mít miminko. Našli jsme si podnájem, nyní uvažujeme o hypotéce. Problémy byly od začátku, protože přítelova dcera k nám jezdila naočkovaná od maminky a dost na mě útočila, bylo mi to líto, ale dala jsem tomu čas a spoustu energie a dnes si myslím, že mě má i ráda, ale občas mě trápí,že má takové divné řeči jako třeba, ať uteču od táty,dokud je ještě čas...atd...hodně se i zajímá o naše peníze.
Přítel ji často kupuje dárky, v podstatě o co si malá řekne, to má...jdou spolu na celý den plavat, beze mě...jedou na hory...beze mě, a to i když jsem to měla slíbené...najednou přítel řekl, že na to nemám, že je to náročné a že nemám fyzičku...víc o tom nediskutoval, vždy mě přeargumentuje a já si pak připadám jako blbec a po¨dohadování se mu ještě omluvím. Zkrátka nedostávám takové ty pozornosti jako moje kamarádky...vždy jsem si musela všechno koupit sama, ničím mě nepřekvapí, prý to neumí. Když se mu snažím říct, že by mohl být pozorný ke mě jako ke své dceři, tak to nepochopí a pochopila jsem,že tohle říkat nemůžu...vždy to obrátí v to, že žárlím..přitom jim to přeju, ať si to užijou a vydovádí se, ale i je mi to samozřejmě líto.
O adopci už přítel taky nemluví kladně, že prý na to není klid a vhodná doba...vše ještě podpořila má matka, které jsem se svěřila co mě trápí a ona hned ať ho opustím, že je to konec vztahu...ale já vím, že mě má rád...ale taky cítím, že před ním nemůžu říct, co prožívám, protože podle něho je to můj problém, který vzniká v mé hlavě...víte, připadám si občas už opravdu jako blázen a ještě ke všemu jsem začala mít v hloubi duše strach, že o něj přijdu a nevěřím si..prosím poraďte mi...jsem opravdu taková cíťa a mám vše hodit za hlavu...nebo se podle vás něco děje...
***
Dobrý den,
z vašeho dotazu je cítit, že si málo věříte a hodně o sobě pochybujete. Navíc také omlouváte negativa svého přítele. Zkuste objektivně, bez omluv a růžových brýlý, posoudit, co vám vztah dává. Sepište si to klidně na papír. Stejně tak si sepište, jaká negativa vztah má. Jedním z nich je určitě to, že vás partner nepřijímá do své rodiny (nechce s vámi trávit čas společně s dcerou) a také s vámi nyní nechce zatím rodinu tvořit v(adopce). Dále také to, že o vás moc nepečuje a vše si musíte, jak píšete, zařizovat sama.
Uvědomte si, co do vztahu investujete a zda se vám to vrací. Pokud se ukáže, že do vztahu investujete výrazně více, zkuste se trochu stáhnout a dát partnerovi prostor. Vyzkoušejte, kolik chce do vztahu investovat on. Pokud se do vztahu více nezapojí a nebude mít o něj větší zájem,bude na vás, zda budete chtít v takovém vztahu dále setrvat.
Píšete,že váš partner považuje vaše potíže jen za vaše. To však nemusí znamenat, že to tak je. Může to naopak znamenat nízkou míru sebereflexe vašeho partnera (nízká míra připuštění vlastních chyb).
Hezký den
Mgr.Zahrádková