Nedokážu se radovat ze života

Dobrý den,chci se zeptat,jak mít radost i přesto,že se vám celý život zhroutí.Jsem rozvedená už 11roků a celý ten čas se jen trápím.Brala jsem antidepresiva,ale nesnesla jsem je,nešlo to vydržet,nemohla jsem si dovolit kvůli tomu ztratit práci.Měla jsem několik vztahů,žádný nevydržel dlouho,přála jsem si mít novou rodinu,hlavně kvůli dětem,ale nezvládla jsem to.Ted mám přítele,který se nechce vázat,nechce společnou budoucnost se mnou,jen za ním jezdím na víkend,občas i jednou v tydnu,ale trápí mě to čím dál víc,nepotřebuje mě,jen chce chodit na výlety,sem tam sex a to mu stačí.Já se cítím jak hračka,se kterou si pohraje a zas odloží.Můj mladší syn je už 2,5 roku u bývalého manžela,byly s ním problémy,nechtěl se se mnou učit,propadal ve škole.Nakonec jsem souhlasila,že si ho k sobě vezme,ale byla to chyba,odcizil se mi,moc za mnou nejezdí a já si to stále vyčítám a vím,že se s tím nikdy nevyrovnám.Všechno se mi rozpadlo,nemám nic,z čeho bych měla radost,nic mě nebaví,jen brečím.Cím se jak na půl mrtvá,s nikým se moc nebavím,ani s vlastní matkou,vytáčí mě vše co řekne,bydlíme spolu,bohužel,to byla taky chyba,že jsem se po rozvodu vrátila domů.Vůbec se mi už nechce žít,je mi čím dál hůř,ale jsem srab a nedokážu to skončit,nic mě tu nedrží,kluci mě nepotřebují,přítel taky nea žít sama s matkou,to není život,připadám si doma,jak v hrobě,nenávidím to tady,starý barák, malý,peníze na opravu nemám,starší syn to prodat nechce.Nevím co dělat,nic se mi v životě nepodařilo,všechno je špatně,do blázince jít nemůžu,ztratila bych práci.Chodila jsem k psycholožce,ale líp mi nebylo.Cítím se moc sama,ale jsem tak uzavřená,mám problém mluvit s lidmi,nové kamarádky si nehledám,mám jen jednu a ta je vdaná,má 4 děti a oni ji potrebují.Můj život je jen trápení a bojím se udělat změnu a ani nevím,co udělat,občas zajdu do kostela a brečím tam,modlím se,prosím Boha o pomoc,protože ta bolest duše a samota je tak velká,že mě úplně ochromuje,nedokážu ani doma uklidit,mám problém nakoupit,uvařit,nepřinutím se ani chodit cvičit,nemám žádný koníček,nic mě netěší,nevím jak z toho ven.Budu ráda,když mi odpovíte.Děkuji.

***

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Je v něm několik témat, odpovím na ně postupně.

Píšete, že jste brala antidepresiva, ale nesnesla jste je a nechtěla jste kvůli nim ztratit práci.  Bohužel více nepíšete o tom, proč Vám nevyhovovaly. Smyslem antidepresiv je, aby lidé, kteří se ocitli v situaci, kdy jím není dobře a nedokážou ji přechodně svými vlastními silami a přirozenými zdroji zvládnout, se mohli opět zapojit do běžného života, tedy normálně žít, chodit do práce, fungovat v běžných aktivitách, apod.  Antidepresiv je celá řada a ne každá vyhovují každému. Často se stane, že první léky nesednou a nevyhovují. Je potřeba mluvit o tom se svým psychiatrem a hledat a vyzkoušet jiné, tak aby vyhovovali konkrétně Vám a mohli Vám opravdu pomoci.

Dále se zmiňujete o neuspokojivém partnerském vztahu, který Vás trápí. Zdá se, že s partnerem  máte úplně odlišná očekávání od vztahu. Vy byste ráda vážný partnerský vztah a rodinné soužití, on ale chce jen příležitostný kontakt spíše pro radost, bez závazků, bez vývoje k něčemu vážnějšímu. Představy Vás obou jsou natolik rozdílné a zásadní, že se vlastně míjíte v samotném smyslu a cíli vztahu. Obávám se, že se nedá jít oběma cestami (vážně i nevážně) současně. Jeden z Vás se tedy bude muset přizpůsobit, ale bude pravděpodobně nešťastný, nespokojený, smutný a dlouhodobě frustrovaný. V současné době jste to Vy, kdo se dlouhodobě přizpůsobuje a je nespokojený. Máte však právo mít vztah, který bude naplňovat Vaše představy a očekávání. Věřím, že si zasloužíte partnera, který bude chtít to samé, co chcete Vy.  Je na Vás, zda se rozhodnete setrvat v něčem nevyhovujícím nebo se rozhodnete pro změnu a odejdete hledat vztah, kde budou Vaše potřeby lépe naplněny.  Máte možnost volby. Je škoda zůstávat v něčem, v čem Vám není dobře, zavírat si tak cestu k spokojenějšímu životu.  Chápu, že změny jsou nejisté a mohou být nepříjemné, současně ale přinášejí nové možnosti do našeho života a posouvají nás tam, kde sami chceme být.

Z Vašeho dotazu vyznívá velká vyčerpanost, smutek, zklamání, samota, i naštvání a beznaděj. Je to pochopitelné, dlouhodobě jste v situaci, která Vás nebaví, nenaplňuje, ale naopak tíží. Při čtení Vašich řádek jsem měla pocit, jako byste byla oběť venkovního světa, vězeň, který je v kleci, nespokojený, nešťastný, ale nemůže s tím nic dělat.  Z Vašeho popisu vnímám obrovskou bezmoc a beznaděj.  Tento postoj ale strašně nevýhodný a nekonstruktivní, protože je pouze pasivní.  Zříkáte se tím odpovědnosti, moc a kontrolu přenecháváte druhým.  Věřím, že každý člověk má obrovskou moc, moc a kontrolu nad svým životem. Někdy můžeme mít pocit, že to tak není, že nemůžeme sebe ani věci v našem životě změnit, ale není to tak. Vše je otázkou našeho rozhodnutí, naší volby, toho, čemu se rozhodneme, že chceme a budeme věřit.  Vy sama jste velmi mocná. Jste tou nejmocnější osobou ve svém životě. Máte právo rozhodnout se, že chcete změnu. Máte právo myslet pouze na sebe a udělat cokoliv. Zkuste si představit, jak by Váš život vypadal, kdybyste byla spokojená a šťastná? Co by bylo jinak? Jak byste se chovala? Co byste dělala?  Jak byste žila? Odpovědi na tyto otázky můžete použít jako návod pro změnu. Např. ve své představě pohodového života žijete sama v malém útulném bytě? Udělejte to, odstěhujte se od matky, pronajměte si malý byt, odejděte klidně do jiného města, změňte práci,…  Zkuste změnit vše, co Vás netěší a tíží.  Věci se sami nevyřeší. Pokud jste nespokojená, nelze bohužel očekávat,  že Vás někdo nebo něco jiného udělá šťastnou. Naopak musíte to být Vy sama, kdo se rozhodne, že takto žít dál nechce, a že pokud se nám něco nelíbí a nevyhovuje nám to, musíme to změnit. Měňte tolik věcí a tak dlouho, dokud nebudete spokojená. Hledejte tu správnou cestu pro sebe. Máte ještě hodně let před sebou, byla by škoda je prosmutnit a protrápit. Zatím možná nevíte, jaká je ta správná cesta pro Vás. V jednom ale máte neochvějnou jistotu, víte,  která to určitě není, ta současná. Ta Vám štěstí nepřináší, změňte to, opusťte ji a hledejte novou.  Vkročit do nejistoty je často obtížné, jak jsem již psala. Brzdí nás naše vlastní obavy a strachy. Může nám ale pomoci si uvědomit, že nyní máme jen špatnou jistotu, která je jako slepá ulička, ve které se motáme, a nelze čekat nic lepšího. Je to sice bezpečné a jisté, ale špatné a nevyhovující. Změna je nejistá, ale přináší možnost zlepšení, přináší další možnosti, další cesty, otevření horizontu. Je to naděje.

Není důležité odkud se změnami ve svém životě začneme, ze které strany. Důležité je prostě začít. Odkudkoliv. Jedna změna způsobí často reakci i v dalších oblastech našeho života. Vše je provázané a souvisí spolu. Dodá nám též i další motivaci pro změny.

Věřím též, že když uděláte změny, které potřebujete, budete následně ve svém životě spokojená, klidná, budete mít více energie, radosti ze života, budete usměvavější, možná i mít chuť na koníčky, volnočasové aktivity, na přátele.  V takovémto nastavení se i lépe seznámíte s novým partnerem.

Přála bych Vám, abyste tuto svou náročnou situaci a též pro získání potřebné síly a odvahy k nutným změnám, měla někoho, kdo Vám může poskytnout podporu a pomoc. Napadá mě, že pokud není tím vhodným člověkem někdo z rodiny či přátel, můžete se zkusit obrátit na odborníka – psycholog, psychoterapeut. Psala jste, že Vám docházení k psycholožce nepomáhalo, ale s odborníky je to jako se všemi lidmi. Někdo nám osobnostně vyhovuje více, někdo méně. Ne první člověk, kterého potkáme ráno na ulici, může být naším kamarádem a dobře nám rozumět. Každý člověk, stejně tak i odborník je jiný, každý má trochu jiný přístup, pracuje jinak. Stejně tak každému klientovi vyhovuje něco jiného. Ráda bych Vás podpořila, abyste hledání nevzdávala a vybrala si někoho, kdo Vám bude sedět, bude pro Vás vhodným průvodcem, přínosem a oporou.

Držím Vám palce!

Mgr. Martina Frintová