Chci se změnit

„Nejsem v životě šťastný/á, trvá to už dlouho, dá se s tím ještě něco dělat? Můžu se ještě vůbec změnit?“ Tuto otázku dostávám během osobních konzultací či v písemných dotazech téměř denně.  Cesta ke změně nemusí připomínat nekonečné bloudění v tunelu. Proto jsem se rozhodla napsat o tématu změny něco víc.

Když se bojím změny                          Mnoho z nás žije dlouhodobě v situacích, o kterých víme, že nám nevyhovují a není nám v nich dobře, ale přesto se stále nedokážeme odhodlat to změnit. Proč? Pochybujeme tolik, jestli to dokážeme? Nevěříme si? Možná se nám do změny i nechce. Často se také dost bojíme. Ať už je to změna nás samých, našeho chování, situace, je vždy dobré si uvědomit, že všechny tyto emoce ke změně prostě patří. Je to normální a není na nás nic divného. Rozhodně to neznamená, že jsme slabí nebo neschopní nebo málo odvážní, a proto bychom snahu o jakoukoliv akci měli rovnou vzdát.

Změna je krok do nejistoty

Možná nás situace, ve které se právě nacházíme, trápí a chtěli bychom vše jinak. Přesto ale i špatná jistota je přece jen jistota a znamená pro nás určité bezpečí. Naopak změna je krok do naprosté nejistoty, do tmy, kdy nevíme, co a jak bude dál. To většinu z nás přirozeně děsí, vede k pochybnostem, zdali raději nezůstat v tom co známe, protože by mohlo být ještě hůř. Nejvíce se bojíme toho, o čem nic nevíme, co si nedokážeme představit, to co je bez jasných obrysů a my se na to nedokážeme připravit. Aby se pro nás nová změněná situace stala známější a méně nejistou, doporučuje se s ní předem více seznámit. Jak na to?

Žijme již nyní tak, jak bychom žít chtěli

Nabízím zde několik sesbíraných doporučení, které jsou i praxí odzkoušeny a mohou nám se změnou našich životů pomoc:

1. Vizualizujme si budoucnost takovou, jakou ji chceme mít. Představujme si novou cestu do všech možných detailů, čím konkrétněji tím lépe. Přestane pro nás být tolik tajemná a děsivá.

2. Představujme si všechny souvislosti změny: Co se nám v životě zlepší? Co dalšího tím můžeme získat? Jak se budeme cítit? Čím konkrétněji a reálněji zakotvíme naši představu nové cesty do svého života, tím větší získáváme motivaci a odhodlání k potřebné akci.

3. Jsme to, čemu věříme. Žijeme a chováme se podle toho, čemu věříme a na co myslíme. Věnujme méně pozornosti našim problémům, ale naopak se zaměřme na jejich řešení- na naši novou cestu. Nezapomínejme, že na co zaměřujeme svou pozornost, to si přitahujeme do svého života.

4. Žijme už nyní tak, jak bychom žít chtěli.

5. Začneme hned. Rozplánujme si kroky klidně postupně, ale první krok udělejme ještě dnes. Ne za měsíc, ne příští týden, ne hned zítra ráno. Hned teď!

Změna je vždy možná

Ať se na změnu díváme jakkoliv. Jako na změnu naučeného chování, odstranění zvyku, vytvoření nových neurospojení v mozku. Vždy se jedná o to, že něco děláme nebo žijeme způsobem, který jsme si zažili natolik, že je pro nás pohodlný a často již zautomatizovaný.  Jde tedy o to  zastavit se, říci si takhle to už dělat nechci a nebudu a ZAČÍT SE UČIT  DĚLAT VĚCI/ ŽÍT NOVÝM ZPŮSOBEM. Cokoliv se učíme je pro nás nové, učení může být různě obtížné a trvat i různě dlouho. Mějme to na paměti, buďme k sobě vlídní a především trpěliví. Někdy mám klienty, kteří přijdou na sezení a chtějí zázračnou radu, která je změní přes noc a vyřeší tím okamžitě jejich potíže. Tváří se podezřívavě, když jim povím, že žádné takové kouzlo nemám.  Možná si myslí, že je to jeden z těch terapeutických podivných způsobů, kdy terapeut záměrně „týrá“ klienta, aby si na věci přicházel sám. Pochopí však, když se jich zeptám, jak dlouho žili takovýmto způsobem, jak dlouho se takto chovali? Obvykle jsou to roky až desetiletí, tak dlouhá doba, během které původní cestu vyšlapávali, zvyk utvrzovali.  Představme si trávník na naší zahradě nebo nějakou louku vzadu za městem. Když přes trávník budeme pěšinkou chodit několikrát denně tolik let, bude z ní pevně vyšlapaná široká cesta. Když se tam projdeme jednou dvakrát, bude sotva vidět. Proto mluvím o učení se, trénování a trpělivost. Jen takto vzniká každá jediná cesta. Má smysl ji vyšlapávat. Protože má smysl být v životě spokojený.

Osobně věřím, že každý kdykoliv v průběhu života může změnit sebe i svůj život. Nikdy není pozdě. Dokud dýcháme, A POKUD CHCEME. Ano, stačí jen abychom my sami opravdu chtěli. Tahle podmínka je však zásadní.

A slyšeli jste už, že změna je život? ;)

Mgr. Martina Frintová