Chci aby byl šťastný, ale jeho nová partnerka mi k němu nesedí.

Dobrý den,

Nevím, jestli mi můžete pomoci, ale přesto to zkusím.  Jedná se o záležitost, která mne velmi trápí, a nevím si rady.  Abych Vám přiblížila situaci, jedná se o mého syna.  Je mu 42 roků, svobodný, bezdětný, finančně velmi dobře zajištěný. Žije sám, nějaké vztahy dříve měl, ale vždy je po krátké době ukončil s tím, že jsou všechny ženy stejné, nejraději by se válely doma u televize, jezdily na drahé dovolené, co nejdříve se vdaly a měly dítě. Syn nikdy o děti nestál a ženit se nechtěl. Už jsme si s manželem zvykli, že se od něj vnoučat nejspíše nedočkáme.

Většinu volného času tráví syn v přírodě, nebo doma u počítače.

Asi před měsícem jsem ale zaregistrovala v jeho životě změnu. Z práce se začal vracet pozdě večer, na celé víkendy odjíždí pryč a na moje otázky, zda má nějakou přítelkyni, nereaguje. Přála jsem mu, aby byl šťastný a dál se neptala, předpokládala jsem, že nám s manželem partnerku brzy představí. K ničemu se však neměl.

O víkendu, když byl opět pryč, jsme mu hlídali psa. Večer jsem si při venčení všimla jeho motorky a šla mu psa vrátit. Vědět co mě čeká, asi bych si to rozmyslela, ale už se to bohužel vrátit nedá. Mám klíče od synova bytu, běžně si odemykám sama. Zůstala jsem však velmi překvapená, když jsem spatřila polonahou slečnu v ručníku, které bylo dle mého odhadu něco málo přes dvacet roků. Syn nás sice představil, ale nabízenou kávu jsem odmítla a raději odešla. Jednak jsem byla šokovaná tím, že je slečna tak strašně mladá, a jednak tím, že se zná s mým synem tak krátce a už se před ním producíruje nahá.

Na druhý den za mnou syn přišel a řekl mi, že ji velmi miluje a že je právě tato dívka ta pravá, s níž by chtěl být celý život a mít rodinu. Toto tvrzení po měsíční známosti mě doslova dorazilo. Tvrdí mi, že jí není 20, ale 30 let (což je dle mého také velmi velký věkový rozdíl), je svobodná a bezdětná, pracuje jako asistentka ředitele, je vzdělaná, skromná, výborně vaří a peče. Povahou jsou si se synem velmi blízcí. Víkendy spolu tráví v přírodě, spí pod širákem, na dovolenou prý nepojedou k moři, jak je dnes obvyklé, ale na Šumavu. Zdá se, že kvůli penězům s mým synem nejspíš nebude. Viděla jsem ji v práci (ve stejné firmě pracuje dcera mé známé, takže jsem měla záminku se tam jít podívat). Byla elegantně oblečená a upravená, ale zdá se mi, že má až příliš důvěrný vztah se svým šéfem. Zahlédla jsem je, když šli z nějakého jednání, smáli se, on jí za něco děkoval, obejmul ji a políbil na tvář. Nevím tedy jak dnes, ale dříve takové důvěrnosti s nadřízenými běžné nebyly… Netěší mě ani pohled, když ji spatřím se synem. Bezostyšně se na ulici objímají a líbají a ten jeho pohled, kdy ji snad i svléká očima, mě doslova ubíjí. Jednak si myslím, že už je na to syn dost starý, nepůsobí to dobře na okolí, a jednak se domnívám, že tyto "aktivity" na ulici vůbec nepatří a měli by si je nechat pouze na chvíle v soukromí. Často jeden u druhého přespávají, což se mi také nelíbí. Manžel mě přesvědčuje, že je dnešní doba taková a nemám si z toho dělat hlavu, ale já se děsím představy, že by mohla slečna otěhotnět před svatbou.

Dcera mé známé mě ubezpečovala, že je to velmi slušná dívka, která nedávno ukončila dlouhodobý vztah, takže nemusím mít strach. Přesto se mi ale pořád nezdá. Vlastně ji ještě neznám, ale už teď vím, že ji nemám ráda. Bojím se, aby si se synem jen nehrála a až ji omrzí, tak si najde mladšího partnera. Synovi jsem svoji obavu naznačila, ale vysmál se mi, prý mi přivede partnerku představit a jistě změním názor. Je si jejími city tak jistý... Já však o seznámení nemám moc zájem, svůj názor jsem si již udělala při prvním setkání a obávám se, že ho jen tak nezměním.

***

Dobrý den,
Děkuji vám za dotaz a důvěru s níž jste se na naší poradnu obrátila. Ve svém dotazu popisujete vztah vašeho syna s novou partnerkou a také váš dojem z této ženy. Z vašich řádek čtu pochybnosti o tom, zda je synova přítelkyně pro syna tzv. ta pravá. 
Těmto pochybnostem naprosto rozumím a myslím si, že z pozice rodiče jsou naprosto přirozené. Většině rodičů záleží na tom, aby se jejich dětem v životě dařilo, co nejlépe. Také mají starost o to, aby partner či partnerka, kterou si jejich potomci našli a chtějí s ní nebo s ním trávit většinu života, jim k jejich spokojenosti přispěla.
Ve svém dotazu popisujete několik situací, které jste ve vztahu vašeho syna zaregistrovala a které vaším pochybnostem přidávají. Z mého pohledu rozumím tomu, že vás tyto situace znejišťují a zároveň z toho, jak jsem popis těchto situací pochopil, mi nepřijde na dnešní dobu nikterak nestandartní. Také zmiňujete, že syn o partnerce říká, že jí miluje, z jeho pohledu mu přijde, jako ta pravá, jsou si povahou velice blízcí, mají společné zájmy. Také jste měla možnost zeptat se na názor dcery vaší známé, která tuto ženu zná. Od dcery známé se k vám dostalo jen kladné hodnocení.
Jak jsem již zmiňoval, rozumím vaším strachům o syna a jeho budoucnost, přijdou mi z pozice rodiče naprosto přirozené. Na druhou stranu vašemu synovi je 42let a záleží hodně na něm jak si svůj život (včetně partnerství) zařídí. S každým vztahem podstupujeme riziko, že ten vztah selže a zraní nás. Toto riziko vyplívá i z toho, že nikdo z nás nemůže vidět do budoucnosti a nevíme tak, co nás či naše blízké potká. Ve chvíli, kdy naše děti jsou již dospělé (i přesto zůstávají našimi dětmi) zanecháváme vážení těchto rizik na nich a to i přesto, že mi bychom asi jednali jinak. V opačném případě totiž hrozí, že naše děti se nebudou moci poučit (k čemuž je nutná vlastní zkušenost nikoliv varování od rodičů) a nebo, že se od nás samy děti odvrátí, protože budou mít pocit, že jim nepřejeme svobodu vlastního rozhodování (což je jeden ze znaků dospělosti). 
Na základě vámi popsané situace a výše zmíněného si vám tak dovoluji doporučit, aby jste důvěřovala tomu že syn si své štěstí bude schopen najít sám a to i přesto, že je odlišné od vašich představ. Pokud by se ukázalo, že zrovna s touto partnerkou šťastný nebude, tak že bude schopen ve svém věku tuto situaci i tak vyhodnotit a zařídit se dle toho. Vy jako jeho rodiče pro něj zůstáváte rodiči a pokud bude v jakékoliv fázi svého života potřebovat, bude moci za vámi přijít a říct si o radu, podporu či utěšení. 
Přeji vám i synovi hodně štěstí.