Chtěla bych zachránit manželství
Dobrý den, prosím Vás o radu, protože už nevím, jak dál.... S manželem máme za sebou patnáctiletý vztah, který fungoval do loňského jara úplně bezvadně, společné zájmy i cestování, velká láska i překonání toho, že se nám mělo narodit postižený miminko a proto jsme se rozhodli než absolvovat další stresy, radši rodinu nemít a žít jeden pro druhého. Každý tvrdil, že máme štěstí a že jsme se hledali, až se našli... Pak se najednou něco stalo, manžel začal více pít, začal si rozumět s náctiletýma holkama, platil jim a i když tvrdil, že to jsou jen kamarádky, zamiloval se do jedné a pak o to vážněji do druhé, což trvá dodnes. Visel pořád na Facebooku, uznával free život, prostě ve 43 letech jak puberťák, co musí všechno dohnat. Když nepomohly prosby, snažení se, výhrůžky, pláč, vyhazov z domu, rady kamarádek i psycholožky i sáhodlouhý rozpravy i do noci, že to nějak vyřešíme, začala jsem si žít svůj život a čekala, jestli mu všechno dojde, že mě ztrácí a třeba se vše vrátí zpátky. Jenže mi tak chyběla mužská pozornost, hezký slovíčka, objetí, pohlazení a porozumění, našla jsem to nakonec u manželova kamaráda. Byla mezi námi obrovská chemie, věděla jsem, že to není na vážný vztah, ale přesto jsme spolu několikrát skončili v posteli a zažili třeba i celý báječný víkend spolu. Jenže s manželem jsme žili nadále vedle sebe a ne spolu a každý si dělal svý... Po náhodném přečtení manželovy komunikace na facebooku z jeho tabletu, který se mi dostal do ruky a kde jsem zjistila, že manžel něco má s tou mladou holkou, naší společnou známou, jsem chtěla vědět, na čem jsem a vyřešit to po všech těch měsících jednou provždy. Tehdy jsme se opravdu velice pohádali a ublížili si oba dva, protože po manželově přiznání nevěry jsem byla tak zraněná a v šoku, že jsem mu vmetla svou vinu taky, což byla velká hloupost, já vím. Oba víme, kdo byl ten dotyčný. Slíbili jsme si asi po týdnu, co jsme si dali čas na ujasnění všeho, co oba chceme, že nebudeme dělat těm dotyčným problémy, zkusíme udělat tlustou čáru a začít pomalu znova. Jenže oba asi nevíme jak. Já to mám vyřešené, chci manžela zpátky a budu šťastná, když to bude fungovat jak kdysi, na tom kamarádovi mi sice záleží, ale není problém se už třeba nestýkat. Jenže manžel pořád miluje tu holku, přerostlo mu to přes hlavu a já nevím, jak ho získat zpátky a jestli to má ještě cenu.... Jsem zoufalá a už vážně docházejí síly, nervy i chuť, i když ho pořád mám nějak ráda po tom všem, co se už stalo... možná jsem pořád tak naivní a blbá a čekám v zázrak... který se ani nemusí stát. Mohli byste mi prosím odpovědět na tento email? Budu moc ráda a velice Vám děkuji.
***
Vážená paní Simono,
Děkuji Vám za důvěru, s níž jste se obrátila na naší poradnu. Ve svém dotazu popisujete potíže Vašeho manželství, které nastaly po patnáctiletém láskyplném a harmonickém vztahu. V tomto vztahu jste našli jeden druhého. Kromě vzájemné lásky vás spojují i společné zájmy, a zároveň jste společně překonali volbu, zda riskovat narození potomka s postižením, což (jak věřím) muselo být velice náročné.
Dále ve svém dotazu zmiňujete, že se manželovo chování po nějaké době změnilo. Začal více pít, žít „free“ život, scházet se s mladšími ženami a do jedné z nich se zamiloval. Tuto situaci jste se (i za pomoci konzultace s psycholožkou) snažila řešit různými způsoby s cílem, aby se k Vám manžel vrátil a vše bylo při starém. Zároveň jste manželovou „nepřítomností“ trpěla a scházela vám blízkost a něha, kterou jste našla u svého kamaráda.
Z Vašeho popisu si dokáži představit, že situace, v níž se nacházíte, je pro vás oba velice náročná. Vůbec se nedivím, že jste zoufalá a docházejí Vám síly. Je to naprosto pochopitelné. Zároveň cítím velkou snahu Vaše manželství zachránit, dát zas vše do pořádku. Tato vůle je velice důležitá. Čtu, co vše jste pro manželství udělali a jak se současné problémy snažíte řešit.
Domnívám se, že za vším, co se stalo, nejde udělat tlustá čára a prostě na to zapomenout. Je to proto, že s danou situací je spojeno množství silných emocí, které zapomenutí nedovolí. Tím ale nechci ani v nejmenším říct, že neexistuje řešení. Jen se mi zdá, že by bylo dobré, se k tomu, co se stalo vrátit, mluvit o tom, co Vás či manžela zranilo, co vedlo k tomu, že jste se vy, nebo manžel zachovali tak, či onak a jak to ten druhý prožíval. Popisujete docela vážnou manželskou krizi, která ale není nepřekonatelná, jen je nutné, abyste jí chtěli překonat oba a byli k sobě navzájem (ale i k sobě samým) upřímní a otevření. Pokud se tato krize podaří překonat, může to Váš vztah naopak posílit. V případech takových, krizí se páry dostávají do situace, kdy je vše spojené se vším a vlastně se nadá říct, kde to začalo a tak i kde by to mělo skončit. Obrazně řečeno, by se dalo říct, že jde o takový hodně spletitý uzel. Uzel spletený s činů a silných emocí. Takovýto uzel často bývá velice náročné rozplést. Jeden z nejvhodnějších způsobů, jak manželský uzel rozplést, je navštívit nějako poradnu pro manželství, či začít chodit do párové terapie. Asi to nepůjde hned či jednou radou (kterou bych vám tu napsal). Stejně tak, jak dlouho se uzel zaplétal, je třeba věnovat čas a energii jeho rozplétání a to nejlépe v přítomnosti někoho třetího, který je jednak v rozplétání uzlů zkušený a také svou nestranností není do uzlu sám zapleten. V rámci poradny Santea Vám s kolegyněmi takovýto prostor rádi nabídneme, zároveň můžete využít jakékoliv jiné terapeutické či poradenské pracoviště, které službu párové terapie nabízí.
Držím pěsti, ať je lépe!
Mgr Michal Kniha